Jordan Rudess - New album? Shh - a secret!

Progressive rock giants Dream Theater are preparing their thirteenth studio album for early next year. We talked to keyboardist Jordan Rudess about it, preparations for their annual tour, their Grammy nomination and new musical discoveries.

Source: http://casopis.headliner.cz/2015-8/dream-theater-nova-deska-pst-tajemstvi

Dream Theater is celebrating thirty years on the scene this year, and to mark the occasion they embarked on a European tour at the end of June. They didn’t skip Prague, where they performed on June 28 at the Forum Karlín and took the time for an interview.

The interview was conducted by Iva Boková on June 28, 2015

How did the preparations for the annual European tour go?

We shut ourselves in the studio for a while because we are working on a new album. Generally we have a lot of rehearsals, it’s always fun to prepare all the technical equipment and not forget anything. But this time rehearsals were necessary because we decided to include songs that we haven’t played for a long time, some of them are very old. Speaking for myself, there was a lot of reconfiguring and so on. Because a lot of time has passed since the songs were recorded and now we use different technologies, so I had to adapt everything to them. So I had to prepare myself musically and I also had to prepare my personal things, like what I’m going to wear when I go on stage.

And what about the classic rehearsals with the band?

Of course, I couldn’t have done it without that. We all met in the rehearsal room and finally agreed on the set list. We called in all our technicians, with whom we checked all the equipment for the instruments to see if anything was missing, if everything was working properly, so that we could send it to Europe with peace of mind. So it was a really interesting and fun activity. Because on this tour we have gigs at venues spread all over the place, so we need two separate sets of equipment. One travels to one place, one travels to another. Both have to be identical, perfectly prepared and perfectly functional.

The tour is for the band’s 30th anniversary. Did you have anything extra special in mind?

The main thing for us was to come up with an attractive setlist that goes across our entire career, our rich history. We tried to include songs from our early days and from the recent past. We deliberately kept the song list a secret until the last minute so that it would be a surprise for the fans. When we played them in the rehearsal room, the atmosphere was incredible. We all felt a huge amount of positive energy, and that reassured us that we had made the right choice.

Some fans objected that this time the set would be shorter than usual at your usual concerts. Why only ninety minutes?

The explanation is simple. We play most of our gigs at festivals where space for individual bands is limited. We just have to accept that, take it as it is and adapt. Dream Theater fans may be used to three-hour shows, but those are usually not possible at festivals. If you want to enjoy us for three hours, come back next year when we tour for the new album! Even a shorter set is enjoyed by the fans though, at least I hope so. It’s energetic, with a great atmosphere and audience interaction.

Are you preparing anything else besides the tour, like a balance compilation?

No, no. Last year we released a live album, now we wanted to concentrate on concerts and the next release will be a new studio album.

You’ve only been in the band for sixteen years, so I can’t ask what it’s like to be in the same band for thirty years, but still... What’s it like being in one band for so long?

Sixteen years? Really? Yeah, I’ve been in a band for a little longer than 16 years. Before I became a full member, I was a guest artist with Dream Theater. I’ve been with them a long time, true. Some bands don’t even last that long. It’s absolutely amazing that Dream Theater has had a fan base for thirty years. But of course you’d have to ask the founding members John Petrucci or John Myung for their feelings. Personally, I feel like we’re still having fun. We enjoy the time we spend together, we enjoy the music we make and play. We’re still just as committed to the music and the band, so I don’t think anything really changes as time goes on.

So are you more like family or colleagues?

We’ve gotten to know each other well over the years. However, there are five of us in the band. Five men. We all like each other and get along well, but we’re close to each other in different ways. I don’t know if you could say we’re like a family. When we go out on tour we all support each other, also our team and the people we couldn’t do without are very supportive, they’re all friendly, nice. On tour, when we spend a lot of time together, we’re obviously like a family. We travel together, we’re always together, and that always brings us together a lot. In a way, Dream Theater is a family, albeit a different one than the one you come back to from touring.

Let’s just talk about you for a minute. You’ve been playing keyboards for many years. Do you still have to practice a lot?

Absolutely!

How many hours do you put in?

Everyone at Dream Theater is absolutely dedicated to their instrument. My colleagues are a great inspiration to a lot of musicians or future musicians all over the world who practice a lot themselves and try to improve. Our musical instruments and playing them is very much a physical thing. You have to have certain physical conditions for it, like long fingers, flexible joints and so on. For example, I sometimes sit before dinner or instead of dinner and stretch my fingers on the table, that’s a handy thing. And how many hours a day do I exercise? It’s different every day. It also depends if I’m in the studio, on tour or at home. One day I practice for an hour, the next day maybe five minutes, the next three hours. When I was young and still studying, I used to play for about three to five hours a day. But then came the family, the kids, the change of lifestyle and I had to adapt.

On stage you sometimes wear a magician’s hat and look mysterious, like a wizard. Are you interested in magic or anything like that?

Definitely. That’s an excellent point. I’m interested in different kinds of magic. Whether it’s magic in the music realm, or visual magic, overall that kind of magic and spell-craft in the arts. But I’m also very interested and interested in the spiritual side of life.

Who or what inspires you the most as a musician?

I grew up on classical music and I still love to listen to beautiful pieces by composers like Prokofiev, Rachmaninoff and Bach, whatever they are. That kind of great music is very inspiring, very uplifting. If I had to mention something more contemporary, I’m inspired by and enjoy classical rock. Genesis, Pink Floyd, Yes, King Crimson and bands like that. They all mean a lot to me.

Have you been interested in any new young bands lately that you would recommend?

Yes. I discovered a young progressive rock band called Haken. It’s really good. They are very talented young guys and they make very mature rock.

Do you even have time to see other bands?

I don’t have much free time in general, and when I do, I prefer to play in smaller clubs. I like Steven Wilson’s music a lot, so I go to his concerts as well. We’ve even become friends.

And you also recorded an album together...

That’s right. I was involved in his second solo album Grace for Drowning, which came out four years ago. I recorded piano for them.

Are you planning anything similar anytime soon?

About a year ago I started a new project with drummer Marco Minnemann. When we finish our summer tour with Dream Theater, I’d like to revisit it. We’d like to put out an album. I also plan to collaborate on an orchestral project with talented musicians from Poland and Turkey.

Dream Theater’s penultimate album A Dramatic Turn of Events was nominated for a Grammy. But it went to the Foo Fighters. Were you sorry?

It was the first time in the band’s history that we’ve been nominated. That in itself made us happy, and whether or not we took home the golden gramophone was not that important. We took it as a nice promotion. Other people got to know about us, we could gain new fans. We let the commercial world know about Dream Theater. Recognition makes any artist happy, not just musicians. If we had won, maybe it would have helped even more. The Foo Fighters won, a slightly more mainstream band. They deserved it. Congratulations!

We’ve already mentioned the studio and the recording of the new album, your thirteenth. How much progress have you made with it?

We started working on it earlier this year. It’s going well. The record will be out in early 2016. But I don’t want to go into details yet.

So nothing concrete?

For now, shh. All will be announced in due course. We have to save any secrets or surprises for later.

Original text

Jordan Rudess - Nová deska? Pšt - tajemství!

Progressiverockoví giganti Dream Theater chystají na začátek příštího roku třinácté studiové album. O něm, o přípravách na výroční turné, nominaci na Grammy i o nových hudebních objevech jsme si povídali s klávesistou Jordanem Rudessem.

Zdroj: http://casopis.headliner.cz/2015-8/dream-theater-nova-deska-pst-tajemstvi

Dream Theater totiž letos slaví třicet let na scéně a při této příležitosti koncem června vyrazili na evropské turné. Nevynechali ani Prahu, kde vystoupili 28. června ve Foru Karlín a našli si čas na rozhovor.

Rozhovor vedla Iva Boková dne 28. 6. 2015

Jak probíhaly přípravy na výroční evropské turné?

Na nějakou dobu jsme se zavřeli do studia, protože pracujeme na novém albu. Obecně máme hodně nazkoušeno, spíš je vždycky legrace nachystat všechno technické vybavení a na nic nezapomenout. Tentokrát ale byly zkoušky nutné, protože jsme se rozhodli zařadit skladby, které jsme hodně dlouho nehráli, některé jsou velmi staré. Pokud mám hovořit sám za sebe, čekalo mě hodně přenastavování a podobně. Od doby, kdy se dané písně nahrávaly, totiž uplynulo moře času a teď už používáme jiné technologie, takže jsem jim musel všechno přizpůsobit. Musel jsem se tedy řádně připravit hudebně a také jsem si musel důkladně přichystat osobní věci, jako třeba to, co si obléknu, až půjdu na pódium.

A co klasické zkoušení s kapelou?

Samozřejmě, bez toho by to nešlo. Všichni jsme se sešli ve zkušebně a definitivně odsouhlasili setlist. Povolali jsme všechny naše techniky, se kterými jsme kontrolovali veškeré vybavení k nástrojům, abychom zjistili, jestli něco nechybí, jestli všechno správně funguje, abychom to s klidem mohli poslat do Evropy. Takže to byla opravdu zajímavá a záživná činnost. Na tomto turné totiž máme koncerty na místech rozesetých všude možně, proto potřebujeme dvě samostatné sady vybavení. Jedna cestuje na jedno místo, druhá na jiné. Obě přitom musí být totožné, výborně připravené a dokonale funkční.

Turné je k třicetinám kapely. Mysleli jste na nějaké extra speciality?

Hlavní pro nás bylo vymyslet atraktivní setlist, který půjde napříč celou naší kariérou, naší bohatou historií. Snažili jsme se zařadit skladby z našich začátků i z nedávné minulosti. Záměrně jsme seznam písní do poslední chvíle tajili, aby byl pro fanoušky překvapením. Když jsme si je přehrávali ve zkušebně, zavládla neuvěřitelná atmosféra. Všichni jsme cítili obrovskou dávku pozitivní energie, a to nás ujistilo, že jsme vybrali správně.

Někteří fanoušci namítali, že tentokrát bude set kratší, než je zvykem na vašich běžných koncertech. Proč jen devadesát minut?

Vysvětlení je jednoduché. Většinu koncertů hrajeme na festivalech, na nichž je prostor pro jednotlivé kapely omezený. S tím se prostě musíme smířit, brát to tak, jak to je, a přizpůsobit se. Fanoušci Dream Theater můžou být zvyklí na tříhodinové koncerty, ale ty většinou nejsou na festivalech možné. Pokud si nás chcete užít po dobu tří hodin, přijďte příští rok, až bude turné k novému albu! I kratší set si ale fanoušci užívají, aspoň doufám. Je energický, se skvělou atmosférou a interakcí s publikem.

Připravujete kromě turné ještě něco dalšího, třeba bilanční kompilaci?

Ne, to ne. Loni jsme vydali živák, teď jsme se chtěli soustředit vyloženě na koncerty a příštím počinem bude až nové studiové album.

Vy jste v kapele pouze šestnáct let, takže se nemohu zeptat, jaké je to být v jedné kapele třicet let, ale přesto... Jaké je to být v jedné kapele tak dlouho?

Už šestnáct let? Opravdu? Ano, jsem v kapele o něco déle než šestnáct let. Před tím, než jsem se stal právoplatným členem, jsem občas u Dream Theater hostoval. Jsem u nich hodně dlouho, pravda. Některé kapely ani tak dlouho nevydrží. Je naprosto úžasné, že Dream Theater mají fanoušky už třicet let. Ale na pocity byste se musela samozřejmě zeptat zakládajících členů Johna Petrucciho nebo Johna Myunga. Osobně cítím, že nás to pořád baví. Užíváme si čas, který spolu trávíme, užíváme si hudbu, kterou tvoříme a hrajeme. Hudbě a kapele jsme pořád stejně oddaní, takže si myslím, že se vlastně s tím, jak plyne čas, nic zásadně nemění.

Jste tedy spíš jako rodina, nebo kolegové?

Za ty roky jsme se dobře poznali a sžili. Nicméně je nás v kapele pět. Pět mužů. Všichni se máme rádi a dobře spolu vycházíme, ale máme k sobě různě blízko. Nevím, jestli se dá říct, že jsme jako rodina. Když vyjedeme na turné, všichni se vzájemně podporujeme, také náš tým a lidé, bez kterých by to nešlo, nás hodně podporují, všichni jsou přátelští, příjemní. Na turné, když spolu trávíme spoustu času, zřejmě jsme něco jako rodina. Cestujeme spolu, jsme neustále pohromadě, a to nás vždycky hodně spojí. Svým způsobem jsou Dream Theater rodina, i když jiná, než ta, ke které se pak z turné člověk vrací.

Pojďme se chvíli bavit jen o vás. Na klávesy už hrajete spoustu let. Musíte pořád hodně cvičit?

Rozhodně!

Kolik hodin tomu věnujete?

Každý v Dream Theater je absolutně odevzdaný svému hudebnímu nástroji. Kolegové jsou velkou inspirací pro spoustu muzikantů nebo budoucích muzikantů na celém světě, kteří i díky nim sami hodně cvičí a snaží se zlepšovat. Naše hudební nástroje a hraní na ně je do značné míry fyzickou záležitostí. Musíte pro to mít určité fyzické předpoklady, například dlouhé prsty, pružné klouby a podobně. Já třeba někdy před večeří nebo místo večeře sedím a protahuji si prsty o stůl, to je šikovná věc. A kolik hodin denně cvičím? Každý den je to jinak. Záleží i na tom, jestli jsem ve studiu, na turné nebo doma. Jeden den cvičím hodinu, další den třeba pět minut, následující tři hodiny. Když jsem byl mladý a ještě studoval, hrával jsem asi tři až pět hodin denně. Pak ale přišla rodina, děti, změna životního stylu a musel jsem se přizpůsobit.

Na pódiu občas míváte kouzelnický klobouk a vypadáte tajemně, jako čaroděj. Zajímáte se o magii nebo něco podobného?

Rozhodně. To je výborný postřeh. Zajímám se o různé druhy magie. Ať už je to magie v oblasti hudby, nebo vizuální magie, celkově takové to kouzlení a čarování v oblasti umění. Ale také mě hodně baví a zajímá spirituální stránka života.

Kdo nebo co vás jako muzikanta nejvíc inspiruje?

Vyrůstal jsem na klasické hudbě a pořád si rád poslechnu nádherné kusy od autorů, jako jsou Prokofjev, Rachmaninov nebo Bach, ať už to je cokoli od nich. Taková skvělá hudba je velmi inspirující, velmi povznášející. Pokud bych měl zmínit něco současnějšího, inspiruje mě a baví klasický rock. Genesis, Pink Floyd, Yes, King Crimson a podobné kapely. Všechny pro mě hodně znamenají.

Zaujala vás v poslední době nějaká nová mladá kapela, kterou byste doporučil?

Ano. Objevil jsem mladou progresivní rockovou skupinu Haken. Je opravdu výborná. Jsou to velmi talentovaní mladí kluci a tvoří hodně vyspělý rock.

Zbývá vám vůbec čas na koncerty jiných kapel?

Volného času obecně moc není, a když už ano, pak si vybírám raději koncerty v menších klubech. Mám velmi rád hudbu Stevena Wilsona, takže chodím i na jeho koncerty. Dokonce se z nás stali přátelé.

A také jste spolu nahráli album...

To je pravda. Podílel jsem se na jeho druhém sólovém albu Grace for Drowning, které vyšlo před čtyřmi lety. Nahrával jsem pro ně klavír.

Plánujete něco podobného v nejbližší době?

Asi před rokem jsem založil nový projekt spolu s bubeníkem Markem Minnemannem. Až dokončíme s Dream Theater letní turné, chtěl bych se k němu vrátit. Rádi bychom vydali album. Dále mám v plánu spolupráci na jednom orchestrálním projektu, kterého se účastní talentovaní hudebníci z Polska a Turecka.

Předposlední album A Dramatic Turn of Events z dílny Dream Theater bylo nominováno na cenu Grammy. Tu si ale odnesli Foo Fighters. Bylo vám to líto?

Bylo to poprvé za celou historii kapely, co jsme byli nominováni. Už to samo o sobě nás potěšilo, a jestli si odneseme, nebo neodneseme zlatý gramofonek domů, nebylo tak podstatné. Brali jsme to jako příjemnou reklamu. Dozvěděli se o nás další lidé, mohli jsme získat nové fanoušky. Dali jsme tak komerčnímu světu vědět, že existují nějací Dream Theater. Uznání potěší každého umělce, nejen hudebníka. Kdybychom vyhráli, možná by to pomohlo ještě víc. Vyhráli Foo Fighters, poněkud mainstreamovější kapela. Zasloužili si to. Gratulujeme!

Už jsme se zmínili o studiu a nahrávání nového, v pořadí třináctého alba. Jak moc jste s ním pokročili?

Práce na něm jsme odstartovali už začátkem letošního roku. Jde to dobře. Nahrávka bude venku zkraje roku 2016. Zatím ale nechci zabíhat do podrobností.

Takže nic konkrétního?

Zatím pšt. Vše bude oznámeno v pravý čas. Musíme si přece schovat nějaká tajemství či překvapení na později.